1.kolo mladších žáků přineslo 2 body do tabulky..

Dne 24. 9. 2011 vyjeli mladší žáci na první turnajový den této sezóny do Kutné Hory. Všichni zúčastnění museli vstavát již v pět hodin ráno, aby byli včas na vlakovém nádraží. Po těžkém ranním vstávání začalo naše 4,5 hodinové putování různýma vláčkama. Pro děcka bylo nejdůležitější, jaký vlak bude mít "kupéčka", aby mohly blbnout a nikdo je při tom nerušil.
     Po příjezdu na vlakové nádraží Kutná Hora město na nás čekalo autíčko, které nám vzalo do haly věci a postupně celý tým - díky moc organizátorům Kutné Hory. Toto kolo nás čekaly 3 zápasy a to proti domácí Kutné Hoře, dále Prostějovu a Náchodu. První zápas s Kutnou Horou byl od začátku velmi vyrovnaný a tomu napovídal i poločasový výsledek 2:2. Jenže po poločase jsme trošku usnuli na vavřínech a tak jsme nakonec prohráli 6:3.
     Druhý zápas hned následoval a naším soupeřem byl Prostějov, který měl složený tým, jak z mladších žáků, tak minižáků stejně jako my. Prostějov sice ze začátku získal vedení 2:0, ale to nás nerozházelo a do poločasu jsme se ujali vedení my a to 3:2. Jenže tím toto těsné skóre neskončilo a pro naše trenérky Káťu a Verču to byl infarktový zápas s konečným skóré 7:7.
    Pak jsme si koněčně mohli chvilku oddychnout a dát si nějakou malou sváču, aby jsme měli dostatek sil na soupeře s Náchoda, s kterými jsme naposled sehráli zápas o bronzouvou příčku na Maxikorfbalu. Tam zápas vyvrcholil až na penalty v náš prospěch. Poprvé za den jsme se ze začátku ujali vedení my a hned 2:0. Jenže Náchod stihl do poločasu snížit na rozdíl 1 koše. Bohužel po přestávce jsme už únavou nezvládli udržet pozornost a bylo vyrovnáno! Chtěli jsme zabránit remíze z loňské sezóny a proto jsme opět proměnili jednu z našich šancí. Ale bohužel Náchod v zápětí opět vyrovnal. Oba týmy měly do konce zápasu spoustu šancí, ale žádná neskončila košem. Proto i poslední zápas skončil remízou 3:3.
    Po zápasech proběhla na střídačku rychlá sprcha a čekala nás cesta zpět. Když jsme došli na zastávku autobusu, některým z nás se moc autobusem jet nechtělo. Tak Káťa navrhla, že můžou s ní jít pěšky ti, co nechtějí jet busem, že cesta na nádraží je jenom z kopce. U většiny se tento názor ujal a ptroto na zástavce zůstala Verča a asi 4 děti. Jenže to jsme nevěděli, co nás čeká!!! Káťa si v půli cesty uvědomila, že nejedeme z vlakového nádraží Kutná Hora město, ale z hlavního vlakového nádraží, které bylo vzdálené asi 4 km z centra. Zpátky na autobusovou zastávku za ostatními by jsme to nestihli, a tak Káťa zjišťovala náhradní plán. Naštěstí nám místní lidi pomohli a my jsme se rychlou chůzí skoro během vydali na autobusové nádraží, kde jsme k ostatním přistoupili do MHD. A už nebránilo nic hladké, ale dlouhé cestě domů.

Napsal Páťa + Káťa