Náš sobotní zápas se měl odehrát na Sokolském ostrově. Bohužel byla hala zabraná a tak jsme se auty dopravili do Borovan. Tým už byl připraven v šatně, když se přihnal náš trenér Wilda.

Přinesl s sebou dvě špatné zprávy. Nejdříve jsme neměli dresy a ta druhá byla snad ještě horší. Nepřijel jeden z našich dobrých a nejvyšších hráčů – Kuba, protože ho nepustili z intru. (Jinak jsme byli kompletní.)
Nás to ale nemohlo rozhodit. Byli jsme vytrénovaní pro vítězství a dobré, tvrdé hraní. (Což jsme si museli během dne ještě několikrát zopakovat.)

České Budějovice x Moravská Třebová 2:1 (1:1)

(střelci: T. Zuntychová 1, B. Mertlová 1)
První zápas jsme opravdu vyhráli! Všichni měli velikou radost. Porazili jsme Moravskou Třebovou 2:1. A co na tom… Vítězství, jako vítězství. Chvíli po tom, jak se ozvala píšťalka, jsem dala náš první koš. Jenže soupeř za moment dorovnal (a to se na konci ukázalo, jako jejich poslední zabodování). Na zbývající čas se zápas začal hrát úplně stejně. Byly tam stejné akce. Ze kterých náš útok nedokázal dát koš. Ovšem ani Moravská Třebová neskórovala. Všichni byli hodně nervózní, ale ke konci zápasu přišlo malé vysvobození v podobě penalty. Soupeři nás faulovali a přes obroučku do koše nakonec spadnul míč z Barčiny penalty. Do konce zbývajícího času se už nestalo nic zásadního. Snad jenom v poslední vteřince přišlo malé napětí, když hráč z Třebové vystřelil na náš koš… A světe div se. Balon zakroužil po obroučce a vypadl bez bodu na zem. Nakonec tohoto zápasu se ještě zmínila naše rozhodčí Verča, že tohle jí přijde spíš, jako fotbalový výsledek. Pak už jsme se ale jenom radovali. Všichni jsme věděli, že to nebyl náš nejlepší zápas, ale vítězství bylo „doma“ a to už nám nikdo nevezme.
Po prvním zápase následovala 40ti minutová pauza pro naše družstvo, která byla v čase, kdy se konal zápas jiných dvou měst (družstev). V šatně jsme se snažili vysvětlit si chyby. Tento zápas byl totiž zajímavý i tím, že Třebová měla pouze dvě dívky (na místo obvyklých čtyř). Proto také vždy jedna hráčka u nás nemohla střílet.

České Budějovice x Náchod 7:22 (1:13)

Když bylo po přestávce, vydali jsme se na hřiště s novou sílou a odhodláním. Tentokrát jsme hráli s Náchodem. Ukázal se jako tvrdý soupeř. Jejich hráči hráli zápasy déle, byli mnohdy starší a vyšší a navíc měli velmi promyšlenou a dobrou hru. Nezmatkovali a míč jim do koše spadnul dvaadvacetkrát. Co se týče našeho skóre, nebylo špatné. Dali jsme sedm košů. Ale ten výsledek nebyl tak rozhodující. Protože, kdo tam byl, viděl, jak se v nás v druhé polovině objevil sportovní duch. Hráli jsme týmově a i přes obroučku nám propadlo více košů. Myslím si, že z našeho domácího týmu tam nebyl nikdo, kdo by se nesnažil. Vylepšili jsme obranu a hlavně doskok pod košem. K tomu, jsme měli navíc už dost vytrénované ruce a tak se nám i lépe střílelo. Prostě jsme zabrali a musím říct, že ta poslední síla, kterou jsme do toho dali vůbec nebyla zbytečná. A tak nám poslední polovina zápasu trochu zvedla sebevědomí a ukázala, že nic není nemožné..! Samozřejmě kromě první půlky, ve které, jako bychom neuměli zvládnout jejich tempo a prát se. Ale co, hlavně, že jsme ke konci ukázali, že v nás to taky je a, že nejsme žádní saláti.
A byl konec. Všichni jsme byli unavení, ale i šťastní. Přeci jenom, měli jsme jednu výhru ze dvou. My jsme prostě vyhráli 50% sobotního dne. Na druhý zápas už jsme měli dresy, takže jsme se v nich snad stokrát vyfotili a odjeli zpátky do našich domovů.
Na závěr musím poděkovat, za velikou podporu, která pro nás přicházela ze všech stran. Ať už od trenérů nebo od našich rodičů. Ale, hlavně našemu Budějovickému korfbalovému týmu, že jsme se nevzdali. A doufám, že s takovým super odhodláním (a třeba i s větším) půjdeme do dalších zápasů, kde budeme mít i víc zkušeností. Děkuji tedy všem, kteří nás podporovali. Nedá se to všechno vypsat, ale díky našim terenérům, rozhodčí a duchu našeho týmu. Protože bez něj - bez něj by to prostě nešlo. Díky za skvělou hru.

Autorka článku: Tereza Zuntychová

Očima trenéra: Jak praví známe rčení - důležité jsou body a je jedno jak... :-) Samozřejmě jsme si mysleli, že vstřelíme více košů, ale i vítězství 2:1 je vítězství a jsme za něj všichni rádi. V zápase proti Náchodu jsme zaspali první poločas - výsledek 1:13 hovoří jasně. V druhé polovině se nám podařilo motivovat hráče k větší bojovnosti a snaze získat každý míč. A náhle se ukázalo, že i s takovým soupeřem, jako byl náchod, jsme schopni hrát vyrovnanou partii - 2. poločas dopadl 6:9  ve prospěch hostí... Jen tak dál, Týme - bojovat a nevzdávat se !! nikdy..